Personal pronouns in the Czech language

Text: “The Dogheads” (Psohlavci)

Read the text. Look up unfamiliar words in the dictionary. This is the last Czech language lesson.

Muž, který nasadil chodům psí hlavu
(Podle M. Švandrlíka: Vzlety, pády, kotrmelce)

To, co se nám dnes jeví jako normální a historicky věrohodné (neboť už tolikrát umělecky ztvárněné), bylo ve své době zcela absurdní a urážlivé. Slovo „psohlavec” by dovedlo pořádně zpěnit krev v každém, komu by tento výrok byl adresován. Patrně by vznikla parádní hospodská rvačka. Přinejmenším! Šťavnatou nadávku „psohlavec” by sotva někdo jen tak prominul. Ještě fantastičtější by bylo, kdyby si nějaká skupina důstojných občanů dala psí hlavu do znaku, nebo si ji vyšila na korouhev. Něco takového by neučinilo ani cechovní sdružení pohodných. Tím méně můžeme z něčeho takového podezírat Chody, kteří se statečně bili za svá starodávná práva, a to nejprve se Švamberky (vítězně) a později s pověstným Lomikarem, což už dopadlo podstatně hůř.

V chodském znaku byl totiž čakan, obklopený na pečeti čtrnácti hvězdami. Na praporci či korouhvi pak měli Chodové pár plstěných bot. To proto, že v případě potřeby provázeli přes šumavský hvozd českého krále, což patřilo k jejich odvěkým povinnostem.

Pak se však objevil mystifikátor. O Chodech napsal v roce 1864 spis Němec J. A. Gabriel a dopustil se očividného překroucení skutečnosti. Možná ze zlomyslnosti a škodolibé zášti k Čechům — ale není vyloučeno, že prostě naletěl povídačkám. Ať tak, či onak, najednou se na světě objevili psohlavci.

Gabrielovo tvrzení v málo známém spise by ovšem pramálo znamenalo, kdyby se o dvacet let později nezajímal o chodskou tematiku profesor historie a renomovaný spisovatel Alois Jirásek. Ten Gabrielův spis pokládal za zcela věrohodný. Pravděpodobně i proto, že v té době pes jako domácí zvíře si získával stále větší reputaci. I z estetického hlediska je zřejmé, že hlava ušlechtilého psa působí liběji než sešmajdaná bota. Jirásek zkrátka uvěřil Gabrielovi, převzal jeho tvrzení a inspiroval svými Psohlavci celou řadu dalších významných umělců.

Mikoláš Aleš vytvořil chodskou korouhev s vyšlechtěným vlčákem a značný úspěch zaznamenala i Kovařovicova opera. Zdramatizované Psohlavce hrály pak ochotnické soubory po celé naší vlasti a na německou nadávku „Hundsköpfe” se zcela zapomnělo.

A tak se škodolibý či nedokonale poučený Němec J. A. Gabriel zasloužil o vznik četných českých uměleckých děl a ani sami Chodové se kvůli tomu nijak nezlobí.

Personal pronouns

Notes

Personal pronouns in the Czech language have both full and short forms in some cases.

The full forms (mně, tebe, tobě, jeho, jemu) are used at the beginning of a sentence, after prepositions, and when the pronoun carries logical stress: Jemu jsem to neřekl. Tobě to mohu říci. Zítra půjdu k němu. Za týden přijdu k tobě na návštěvu. Mně to dej a ne jemu. To jsem dal tobě, ne jemu.

When combined with prepositions, the initial j changes to n: jeho — bez něho, jemu — k němu, ji — za ni, jí — kromě ní.

The forms mně and mě are pronounced exactly the same.

The declension of the Czech pronouns my (we) and vy (you, pl./formal) is similar to other Slavic languages (like Russian ‘мы’, ‘вы’): bez nás, kromě vás, k nám, k vám, o nás, při vás, s námi, za vámi. In all oblique (non-nominative) cases, there is a long á.

In the Nominative case of the 3rd person plural pronoun, there are special forms for the masculine gender (animate oni, inanimate ony), for the feminine (ony), and for the neuter (ona).

Pay attention to the form of the Accusative case:

Znáte ty hochy? Ano, známe je dobře. Četla jste ty knihy? Ano, četla jsem je. Kdo otevřel ta okna? Já jsem je otevřela.

Exercises

1. Choose the short or full forms:

2. Replace the nouns in brackets with personal pronouns:

Napíšu (matce) dopis. Má (svou ženu) velmi rád. Miluje (své děti) . Seznamte mne s (Eva) . Dovolte, abych vám (sestru) představil. Znáte (toho hocha) ? Viděl jste (našeho profesora) ? Pozdravuj (bratra) od nás. Očekávali jsme (delegáta) na nádraží. Potkali jsme (učitelku) . Koupila jsem (máslo) . Na (sádlo) jsem zapomněla. Máte (tyto knihy) ráda? Čtete (tyto časopisy) ? Půjdu k (tetě) na návštěvu zítra večer. Už jsem (tetu) dlouho neviděla. Bez (své ženy) nikam nechodí. Všude chodí jen s (vaší dcerou) .